Bylo nebylo (o prázninách) ?
30.9.2003 korunka@news ŠKOLA HROU
Tento týden dostala redakce korunka@news od třeťáků další zajímavé literární příspěvky, které napsali v hodinách kritického myšlení. Tématem byly prázdniny a až si krátké povídky přečtete, určitě nám dáte zapravdu, že fantazii třeťákům lze jen závidět. Gábina Roztočilová nám ke krátkým příběhům prozradila, "že v této hodině jsme trošku zavzpomínali na prázdniny, ale trochu jinak, než jsme zvyklí. Cílem nebylo převyprávění, reportáž nebo informace o tom, kde žák byl, ale co fantastického zažil. Důležité bylo, aby hlavním hrdinou příběhu z prázdnin byl sám autor - vypravěč. Protože v našich hodinách sázíme na fantazii, tak i příběhy měly být plné dobrodružství. Takže možná: Bylo nebo nebylo? Nová stránka 1

 

NA KŘIVOKLÁTĚ

František Valena

 

Jednou na Křivoklátě, když jsme se probudili a oblékli, tak jsme šli ven. A to byste nevěřili. Krásnej slunečnej den. Já jsem se šel podívat, kde je Michal, můj nejlepší kamarád na Křivoklátě.

Najednou začalo pršet. Schovali jsem se s Michalem do stanu. Za dvě minuty jsme usnuli.

Mně se zdál podivnej sen……

Byl jsem ve vězení a přišel za mnou nějaký rytíř a ptal se mě jak se jmenuji.

„Nó, František“ řekl jsem.

„Dobře naleju ti čaj, chceš?“ odpověděl rytíř.

„Ne děkuji, kde to vlastně jsem?“ zeptal jsem se.

„Ty to nevíš? Cha, cha, cha, přece na hradě Křivoklátě“ smál se rytíř.

„Dobře, ale teď už chci ven! A chci vyslechnout krále“ řekl jsem.

„Fakt? To musíš být odvážný, je to totiž kruťas“ a rytíř pokýval hlavou.

„No a co?“ řekl jsem statečně.

„No dobře, požádám ho o to“ a rytíř vykročil ven z místnosti.

Zatím jsem si prohlížel vězení. Viděl jsem zezadu trojúhelník a v něm tři kolečka. Sáhl jsem na ně a měl jsem pocit, jako kdybych sáhl do vroucí vody. Hned jsem prst vytáhl.

V tu chvíli se ozval divný zvuk. Něco jako sekání sekery. Najednou se přede mnou objevil rytíř s useknutou hlavou……najednou jsem se probudil a zjistil, že jsem ve stanu. Hned jsem probudil Michala.

„Jak to, že jsme ve stanu?“ zeptal se Michal.

„Usnuli jsme tady, radši půjdeme“ odpověděl jsem.

Noc byla hustá jako čokoládová poleva. Michal mě chtěl doprovodit do pokoje. Šli jsme po nějakých schodech a když jsme došli nahoru, uvědomili jsme si, že jsme na hradbách. Řekli jsme si, že je prozkoumáme. Najednou jsme uslyšeli dva rytíře jak si povídají a ten jeden říká: „Někde tady musí být, musíme je najít.“ V tu chvíli zavadil Michal o zem.

„Co to bylo?“ rozhlížel se rytíř na všechny strany. Málem nás uviděl, ale přitiskli jsme se ke stěně a když nás přešli, tak jsme zamířili do jedné komnaty.

Najednou na Michala spadla sekyra a noha mu začala silně krvácet. „Jdi“ řekl Michal.

A já šel, měl jsem strach, nakoukl jsem a byl tam rytíř. Začal jsem přemýšlet co dál, když v tom mi uklouzla noha a rytíř mě zpozoroval. Ztuhlo mi srdce! Rytíř mě začal honit, já utíkal, zatočil jsem a přitiskl se ke zdi, rytíř mě přešel a já utíkal zpátky.

Uviděl jsem zářící meč s červeným rubínem. Běžel jsem k němu a vzal si ho. V tu chvíli jsem měl pocit, že mám obří sílu.

Šel jsem do další komnaty, nakoukl jsem a nic tam nebylo. Tak jsem vyběhl a někdo do mě strčil. Spadl jsem na zem. Uvědomil jsem si, že mám meč. Zvedl jsem se, oháněl se kolem sebe mečem, nic se nedělo. V tom mě někdo stáhl na zem a ještě mě sekl do ramene. „Aúúúúúúú“ a do zad „Aúúúúúúúúúú“ a do ruky „Aúúúúúúúúúú“ křičel jsem.

Pak se tam najednou objevil nějakej chlap, měl pásku kolem oka, byl celej obrněnej a měl velkou sekeru.

„Kdo jste?“ ptal jsem se ho.

„Oreus, král tohoto hradu“ odpověděl.

„Fakt? Tak to vy jste v mém  snu zabil toho rytíře?“ zeptal jsem se.

„Chachachá. Ano“ odpověděl mi král.

„A co byl ten vařící trojúhelník?“ ptal jsem se dál.

„To byl hlídač toho vězení“ byla jeho odpověď.

„A proč jste mě tam zavíral?“ byla moje další otázka.

„Aby tě to přivedlo sem.“ řekl král.

Teď mi už bylo všechno jasný, neváhal jsem, vytáhl meč a dal se s Oreusem do boje. Skočil jsem a podařilo se mi ho říznout do brnění, věděl jsem, že to nebude ni platné, ale Oreusovi se to brnění začalo roztékat. „Aúúúúúúúúúú“ řval a padl na zem. Ještě mu ale bilo srdce až najednou přestalo a byl mrtev.

Z toho plyne ponaučení, že nikdo nemá dělat nic zlého!

 

 

 

25.SRPNA U MÉ BABIČKY V PODVEČER

Christoph Prosdócimo

 

V 18:23 pro mě přišli kamarádi a šli jsme ven. Chvíli jsme seděli na lavičce před naším neboli babiččiným domem. Já můj kamarád Jiří Sudoláků, kterého jsme přezdívali Plínky nebo Černobyle a můj druhý kamarád Jakub Špinar.

Chvíli jsem tam seděli a po chvíli se rozhodli, že půjdeme na hrušky k sousedovic domu. Dům byl na konci vesnice Vřesník. Když jsme tam došli nikdo tam nebyl a tak jsem se pustili do hrušek. Trhali jsme asi 20 minut, když se pak stalo něco nečekaného. Začalo pršet a byla to bouřka. Rychle jsme se schovali pod střechu domu mého kamaráda Jakuba. Byli jsme úplně promočení a když jsem uschli  tak jsme šli domů.

Druhý den jsme se sešli opět u lavičky.

Divil jsem se, že zlý pes Bendží (hrozně velký pes rasy Aljašský malamut) byl volně puštěný a chodil po vesnici.

Moje babička má taky psa, jmenuje se Mikouš a je to kříženec jezevčíka a kokršpaněla.

Miky se v té chvíli procházel u auta mé tety Zory Trtíkové. Za chvíli tam přišel Bendží, oháněl se svým huňatým ocasem se a tam. Najednou skočil na Mikyho a začal ho hryzat do krku. Miky skučel. Přišel tam syn mé tety Zory a volal Bendžímu páníčka. Růžena vnučka mé nevlastní babičky přiběhla a polila Bendžího vodou, ten Mikyho nechal a šel se synem mé tety. Miky měl z toho šok, šel domů a zalezl pod botník. Po hodině vylezl. Pro Bendžího si přijel páníček Standa Pihávek.

Večer Miky vyběhl za vrata a byl rád, že Bendží tam už není. Já jsem jel domů a byl jsem rád, že se Mikymu nic nestalo.

 

 

MŮJ  DELFÍN

Anetka Kostková

 

Byla jsem u moře. Také jsem se potápěla a tam jsem uviděla mořskou vílu. Ta víla mě tahala do jeskyně. Byl tam taky delfín. Dala jsem mu jméno Filip.

Najednou se objevil žralok a málem by mě zase zahnal do té jeskyně kdyby nebylo Filipa.

Uviděla jsem kostru, která záhadně zmizela a také jsem viděla jak se Filip pere s tím žralokem. Naštěstí vyhrál Filip.

Pak jsme odjeli, ale já nikdy na Filipa nezapomenu.

 

 

 

KRÁLÍK A UKRADENÉ HODINY

Ondra Mrštný

 

Žil, byl jeden králík a ten se jmenoval Ondra a byl na prázdninách.

Tak si jednou vyšel na vycházku po poli. Najednou slyší jak nějaký vlk šťouchá do jeho bydlení. Když to utichlo šel se podívat co se stalo. Rozhlédne se po svém obydlí a co to nevidí. Chybí mu jeho staré hodiny po jeho pradědovi. Vylekal se a vyběhl ze svého bydleníčka a šel po vlkových stopách až slyšel hlas vlka: „Teď jsou mé, jen mé. Chachá ten blbej králík ani si na ně nemůže dát trochu pozor!“

Tak králík Ondra jde blíž a ještě blíž a tam vidí vlka jak si přehazuje hodiny z ruky do ruky.

Králík Ondra vykřikl: „Vrať mi ty hodiny!“

„Nevrátím“ smál se vlk.

„A to tedy vrátíš, ukradl jsi mi je!“ Ondra na to.

„A kdo ti to dokáže?“ chechtal se zase vlk.

Králík Ondra se zamyslel a řekl: „Potvrdí mi to ty hodiny.“

„Fakt?“ chechtá se dál vlk.

Najednou vylezl z křoví medvěd a zařval. Vlk se lekl, běžel pryč a upustil králíkovy hodiny.

Králík se na ně vrhl, vzal je a pelášil s nimi domů.

Doma si je pověsil na stěnu a pak už si zase užíval prázdnin.

 

 

ŠNEK NIKLOLA

Nikola Šavlová

 

Byla jsem o prázdninách šnek.

Jednou jsem se odplížila daleko od domova za strejdou šnekem. Ten je moc hodný a vzal mě do ZOO. Tam bylo tolik zvířat a lidí!

Šli jsme se podívat na lvy. To bylo žúžo. Jeden lev tam žral banány a pomeranče.

Strejdovi šnekovi volala maminka a tak jsme se museli odplížit zas nazpátek kolem toho lva co žral banány a pomeranče. On už je ale sežral.

Doma nám maminka dala polívku s pampeliškovou šťávou. Strejda šnek mě pak naučil, jak se dělá budka. Bylo už dost pozdě a já se musela odplížit do postele vystlané senem.

 

 

PRÁZDNINY

Adam Svoboda

 

Byl jsem na Nových Mlýnech. Tam jsem jezdil na kole do vesnice Strachotín. I na ryby jsme s tátou stihli jezdit. Bohužel jsme nic nechytili. Předposlední den jsme se šli s mámou podívat na tátu, jak jezdí na serfru.

V tom jsem zaslechl, jak někdo volá o pomoc. Půjčil jsem si také serf a vyrazil. Akorát to na serfru moc neumím, takže než jsem tam dojel, tak ten chlap se málem utopil.

Cestou jsem díky své neobratné jízdě srazil tři serfaře a když jsem se s tím skoro utopeným chlapem vracel tak ty co jsem  je srazil na mě volali. A ten skoro utopenej chlap mi znovu spadl do vody. Tak jsem pustil plachtu, ale protože jsem jel moc rychle, šel jsem pod vodu. Musel jsem se potopit. Nakonec jsem dojel na břeh a všechno dobře dopadlo.

Dostal jsem 5 Kč a šel jsem spát. Zdál se mi hezký sen.


... zpět na předchozí stranu