O kanci a vlku (komu není rady, tomu není pomoci)
5.11.2003 korunka@news ŠKOLA HROU
Dnes přinášíme další z řady úspěšných literárních pokusů dětí, které v hodinách kritického myšlení nejen přemýšlejí a diskutují, ale i samostatně tvoří. Lektora Gábina nám prozradila: " Zkoušeli jsme s dětmi pracovat s bajkou. Nejdříve jsme si řekli co to bajka je, přečetli jsme si nějaké, zahráli jsme si minidivadlo "Liška a havran" a toto jsou výsledky našich literárních pokusů." Jestli se chcete chvilku pobavit a poučit, koukněte se do detailu článku na několik povedených bajek od našich třeťáků.

O ježkovi a vlkovi

Ondra Leština

Byl jednou jeden ježek, jmenoval se Bodlina.

Jednou si Bodlina vyšel na procházku a najednou zjistil, že se ztratil v hlubokém a černém lese.

Vtom se objevil vlk. Bodlinovi se naježily všechny bodliny co měl.

„Čau já jsem vlk, chceš si zahrát basket?“

„Né dík, hledám cestu domů, nechceš jít se mnou?“ nabídl mu ježek.

Vlk přijal a tak šli a šli. Najednou před nimi stála parta zlých pum, gepardů a tygrů.

Bodlina se schoulil do klubíčka a schoval se za vlka. Vlk spustil: „Kanfá hatí hajá eť“ , ale parta se mu začala smát. Bodlina se naštval a začal se koulet ve svém ostnatém klubíčku na velitele pumu. Zamířil na něj a píchnul ho. Puma zařval: „Ústup!“

Ježek Bodlina s vlkem byli moc a hodně kamarádský a kamarádí spolu dodnes.

NIKDO SE NEMÁ POVYŠOVAT

 

 

Bajka o drakovi a káněti

Ondra Mrštný

Žil jednou v jedné hoře moc hodný a přátelský drak. Nebyl ani vysoký, ani tak moc tlustý. Jednou když se šel ráno proletět, tak v letu potkal hloupé, ale přátelské káně. A tak se stalo, že se oba skamarádili.

V lese pod horou bydleli moc zlí vlkodlaci a ti měli poradu na které se dohodli, že zajmou káně.

Jednoho dne se káně proletovalo nad horou. Najednou se strhla veliká bouře a káně se muselo schovat. Řeklo si, že si sletí támhle do lesa. To nemělo dělat, protože v lese na něj číhali vlkodlaci, kteří jak víte ho chtěli zajmout. A také tak učinili.

Jenže tu byl drak a ten když to zjistil, tak se vrhl káně zachránit. Vypálil vlkodlakům skrýš a zachránil káně.

Nakonec si dali teplý čaj a byli rádi, že to všechno dobře dopadlo.

KDO ŠKODÍ ODPLATU, ZASLUHUJE

 

 

O zajícovi a vlkovi

Marcel Havrda

Byl jeden pracovitý zajíc a ten hrozně rád chodil provokovat zvířátka. Jednou šel na procházku. Uviděl vlka. „Čau vlku, ty jeden starochu.“ Vlk byl opravdu starý a už špatně viděl. Byl lstivý a tak nebylo vidět co zamýšlí.

Zajíc na něj ještě takhle dvakrát zakřičel a odešel.

Druhý den šel zajíc k vlkovi zas. „Čau vlku, ty jeden starochu!“ Vlk si ho zase nevšímal. Zajíce to naštvalo a odešel.

Třetí den šel zajíc zase za vlkem a spustil: „Čau vlku, ty jeden starochu!“

Vlk se pousmál a udělal: „Ham!“

TAK DLOUHO SE CHODÍ SE DŽBÁNEM PRO VODU, AŽ SE UCHO UTRHNE

 

 

O kanci a vlku

Martin Kubík

Byli jednou jeden hodný kanec a prolhaný a nenasytný vlk.

Ten vlk honil zajíce a kanec to viděl. Když vlk zajíce dohonil sežral ho a na louce nechal jen kosti. Když uviděl kance přišel k němu a řekl: „Já jsem vlk a kdo jsi ty?“

Kanec k němu přišel blíž a řekl mu: „Já jsem kanec, proč jsi zabil toho zajíce?“

„Protože jsem měl hlad!“ odpověděl mu vlk.

„Aha. Budeme se kamarádit?“  zeptal se kanec.

„Tak jo.“ souhlasil vlk.

Vlk byl hrozně hodný a kanec taky .

Ráno se kanec probudil a viděl, že vlk je pryč.

Asi šel na lov, ale ještě se nevrátil, pomyslel si kanec a vydal se za vlkem.

Když došel  kanec za les viděl, že vlk stojí na louce a žere zajíce. Kanec k němu došel a říká mu: „Nejez ty zajíce, bude tě po nich bolet břicho. Jez raději myši, ty jsou menší a lepší.“

„Tak dobře, budu jíst myši“ souhlasil vlk.

Když se kanec druhý den ráno probudil, šel se podívat za vlkem na louku a viděl, jak vlk chytá myši.

Potom se šli umýt k potoku a kanec se nachladil.

Večer šli spát a když se kanec ráno probudil a šel se podívat na louku, uviděl, že vlk zase loví zajíce.

KOMU NENÍ RADY, TOMU NENÍ POMOCI

 

 

Putování v pravěku

Petr Novák

Žil byl jeden brontosaurus. Jmenoval se Martin. Jednou se vydal do sběratelského klubu fazolí. Potkal se tam se svými kamarády Zbyndou, Jarkou a Mirkem. Šli spolu k řece a potkali tam známé nepřátele  krokodýli. Napili se  a šli dál k jeskyni u dračího drápu. Byla to jeskyně ve které měnili fazole. Martin a jeho kamarádi tam vyměnili celkem 21 fazolí a pak šli domů kolem krokodýlů. Krokodýli jim vykopali jámu a oni do ní spadli. Krokodýli jim jejich fazole ukradli a hnali je domů. Jenže brontosauři neutíkají. Zahnali krokodýly do propasti a fazole jim vzali. Nakonec naši kamarádi šli domů.

KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ, SÁM DO NÍ PADÁ

 

 

O krokodýlovi a lišce

Tom Šindelář

Jeden krokodýl měl hrozný hlad. Liška měla doupě na poli hned vedle byl rybník. Z něj vylezl krokodýl a viděl jak liška zahrabává liščata do písku. Krokodýl dostal na liščata chuť a povídá lišce: „Dej mi ty liščata, stejně je nikam neschováš.“

A liška říká: „Schovám.“

Krokodýl si řekl: no počkej. A večer liščátka snědl.

Ráno se liška probudila a viděla, že někdo snědl její mláďata. Jenže liška byla chytrá a neuměla plavat. Krokodýlovi to chtěla oplatit, tak jí napadlo, že u rybníka udělá oheň a že se voda vypaří.

Jak si řekla, tak i udělala. Voda se vypařila, krokodýlova mláďata neměla vodu a zemřela. Krokodýl se ještě stačil napít a utéct. Ten uměl pelášit.

Liška veliký oheň uhasila.

KDO SI ZAČÍNÁ, TEN SI TO ODNESE


... zpět na předchozí stranu