Talíř, hřebínek, měsíc, klíč (literární práce žáků 3. a 5. ročníků)
28.2.2004 korunka@news ŠKOLA HROU
Po delší době přinášíme několik ukázek z literární tvorby žáků třetího a pátého ročníku. Své literární pokusy, tentokrát cvičení na klíčová slova, žáci napsali v hodinách kritického myšlení. Páťáci měli cvičení o poznání těžší, protože jejich příběh se navíc musel odehrávat ve Franicii. Přejeme příjemné počtení. Nová stránka 1

 

Žáci ve třetích ročnících psali příběhy ve kterým museli použít tato slova:

Talíř, hřebínek, měsíc, klíč

 

 

O dracích z dračí hory

Ondřej Mrštný 3.B

   

    Za mnoho horami, řekami, za temnými hvozdy, úplně na kraji země se ční až do oblak veliká Dračí hora. Samozřejmě tam žije hodně draků, podle mého  rozpočtu asi 500. Draci jsou podle mého názoru zlí, ale někdy i přátelští. Aha, možná ještě nevíte jak takový drak vypadá. Takže mají velké ostré zuby a ty zuby mají velké až 10 cm, potom mají velká křídla s rozpětím asi 7 m. Můžou být i různobarevní a já vám popíšu různé druhy draků. Drak měsíční. Ten je hodně zlý a každou noc řve na měsíc. Drak zelený. Je přátelský a plive zelený oheň. A pak ještě různé druhy, ale těma bych popsal celou stranu. Když budete chtít vidět draka, tak se podívejte na druhou  stranu. Draci roztaví každý kov i železo. Třeba i meč. A teď se vrátíme k mému příběhu. Takže jak bych začal? Už vím.

    Takže jednou jeden chamtivý, hladový drak vyletěl z Dračí hory směrem k zámku Onchernov. Letěl jak již víte z pohádek pro princeznu. A protože draci kradou zlato a poklady, taky něco uloupil. Mezitím zlatem byl i zlatý hřeben a zlatý talíř. Pak všechen uloupený poklad včetně princezny přenesl do Dračí hory. Všichni zlí draci ho chválili a ti hodní draci protestovali.

    Další den se pokusili hodní draci zachránit princeznu, ale bylo pozdě. Zlý drak hamoun si ji dal k snídani. Hodní draci letěli na zámek Onchernov, aby tu zprávu sdělili panu králi. Když tam ale přiletěli tak zjistili, že na ně míří kušisti a začali říkat: „Jdeme vám na pomoc, ne vás zabít. Nemiřte na nás kušema!“ Ale nikdo jim nerozuměl, kromě mě. Byl jsem v tu dobu takzvaný dračí rytíř. Rychle jsem vyběhl schody a řekl všem kušistům co draci říkali doopravdy. Když to kušisti uslyšeli, stáhli kuše a vyslali jednoho kušistu pro krále. Když krále přivedli, tak mi řekl abych překládal co draci říkají. „Pane králi,“povídali draci, „Bude to asi šok. Zlý drak Hamoun si dal vaší dceru k večeři.“ Po tomto slově pan král omdlel a já jsem nasedl ne jednoho ze zelených draků a letěl do Dračí hory zabít draka Hamouna. Když jsme doletěli, tak jsem uviděl nad hlavním vchodem vyrytý nápis v runách. Runy jsou stará, prastará písmena...

To, jak bude příběh pokračovat a jak skončí si zkuste sami. Napište mi do redakce Mých 1  novin a my váš konec zveřejníme na webových stránkách naší školy.

 

O Slunci a Měsíci

Jan Krise 3.B

   

    Byl jednou jeden král, který bydlel v zámku a měl dvě dcery. Jmenovaly se Eliška a Anička. Byly to moc hezké princezny. Eliška měla stříbrný hřebínek a tím se každý den česala a pak byla tak krásná až oči přecházely.Anička zas měla nádherný talířek ze kterého každý den jedla. A jednoho dne se dozvěděli, že starý král Bambula chce obě dvě dcery i s hřebínkem a talířkem a pokud je nedostane, tak vyhlásí válku.

    Za pár dní se o tom dozvěděli dva rytíři a řekl panu králi, že je osvobodí. Za rok přijel zlý král Bambula se svým vojskem a pak přijeli dva rytíři a tak začala válka. Bojovali při měsíčku až je rozehnali a už se nikdy nevrátili. Pak si rytíři vzali princezny a odvezli je na svá panství.

 

Jak se Pepík loudal v temném lese a došel až k moři

Tom Šindelář 3.B

 

Byl večer a na obloze svítil měsíc, byl jako talíř, ale talíř nesvítí, ale je mu podobný. Měsíc svítil do vody. Byli jsme v chatě v lese a Pepík šel radši zamknout dveře na zámek, protože se bál. V chatě byla ještě maminka a tatínek a protože se už stmívalo, všichni šli spát. Když bylo ráno, táta šel pro dřevo a Pepík s ním. Maminka zatím vařila oběd. Když táta přišel, ptala se maminka kde má Pepíka.

Táta řekl: „Já ho tam zapomněl!“

„V temném lese?“ ptala se maminka.

„Ano“ „Tak ho rychle najdi!“

Pepík se zatím brouzdal křovím a volal: „Tatííííí!“

Táta hledal marně. Šel domů a mámě řekl, že Pepíka nenašel. Máma si vzala hřebínek a učesala se.

Pepík hlavní hrdina se každý den loudal křovím a marně hledal chatu.

Doma máma řekla tátovi ať to zkusí znovu.

Pepík seděl na pařezu a co to viděl. Jak táta k němu jde a volá: „Pepíku pojď domů!“

Doma všichni volali: „Hurá Pepík!“

Když přišel Pepík domů a celá rodina měla radost, Pepík se tvářil nějak divně a rychle utekl pryč.

„Počkej!“ volala maminka.

„Co když se mu nějak v temném lese líbí?“ řekl tatínek.

Pepík šel až za les a tam byl rybník. Chtěl se potápět, tak šel a viděl ve vodě strašný nepořádek. Na dně byl pohozený talíř. Hned vedle byl okousaný hřeben a starý zámek, viděl i ryby různě barevné. Třeba bílé, žluté atd.

Pepík si myslel, že je v kouzelném rybníku, byly tam korálové útesy i hvězdice. Najednou si Pepík uvědomil, že je v moři a radši se vynořil.

Doma zatím tatínek marně Pepíka hledal.

Pepík se nikdy nenašel

Pepík měl takovou dovolenou u moře. Postavil si ze stromů dům a lovil ryby. Někdy se zas koupal a vůbec se mu nestýskalo. Jednou se objevil na stromě ptáček. Pepík ho hned chytil.

A doma měli starost.

Pepík byl moc rád, že si všechno postavil a byl na sebe noc pyšný.

Pepík zatím rostl a rostl až se z něho stal muž a ne Pepíček.

 

O princezně Anně

Dáda Pokorná 3.B

   

    Za devaterými horami a devaterými moři stál zámek. Žili v něm král a královna, kteří toužili po děťátku. Jednoho dne se to opravdu splnilo. Byla to holčička, které dali jméno Anna. Jednoho dne přišli tři sudičky. A povídali: „Až někdo rozbije talíř, vyjde měsíc a Anna se píchne o ostrý hřebínek a bude zakletá do žáby.“

    Král se probudil a vešel do místnosti princezny. Viděl sudičky a slyšel jak Annu proklínají. Vyhnal je. Byl moc smutný co slyšel, protože princezna byla velice milá a krásná. Okamžitě to řekl královně a oba dva zavolali sluhy, kadeřníky a kuchaře. Přikázali aby zničili všechny talíře a  hřebeny.  Když bylo princezně jedenáct let, našla u matky v truhle maličký ostrý hřebínek. Vzala ho a schovala pod polštář. Ten večer sluhové dali princezně večeři na talíři. Princezna omylem talíř shodila na zem. Vndala hřebínek co měla schovaný pod polštářem. Když vyšel měsíc píchla se princezna o ostrý hřebínek a proměnila se v ohyzdnou žábu. Král a královna svolali všechny prince, aby princeznu vysvobodili, vzali si jí za ženu a s ní i půlku království. Princ Dobromil se vydal na cestu na svém koni Baladorovi a se sluhou Honzou. Hledal jeden rok a nemohl princeznu najít. Jel tedy za svým kamarádem čarodějem a ten mu poradil: „Najdi řeku jménem Kakadu, tam je princezna, nesmíš se leknout a políbit ji.!

    Princ poděkoval a vydal se na cestu. Dorazil k řece Kakadu a ohyzdnou žábu. Skusil jí políbit a najednou před ním stála krásná žena, byla to krásná princezna Anna.

    A tak jeli domů, kde si vzal princ princeznu a ona jeho.

 

Třetřetí hřebínek

Kristýnka Bařinová 3.B

   

    Byl jednou jeden zámek a v něm byl malý čertík. Král který bydlel o kus dál si s ním dělal starosti. Čertík byl sice malý ale šikovný. Pořád krále škádlil. Král měl tři dcery. Nejstarší se jmenovala Anastázie, druhá Eva a nejmladší Marie. Ta byla nejhezčí a čertík ji chtěl za ženu. Králi to dělalo starosti, ale Marie řekla: „Vezmu si čertíka za muže. Mám plán.“ Když si čerta vzala řekla mu: „Čerte jdi se umýt jsi moc špinavý, fuj!“ Čert se vylekal: „Ale, ale já se nesmím, nesmím se mýt vodou , jinak bych zahynul.“

    Když vyšel měsíc čert šel tedy do vody. Najednou se změnil v prach a v prachu našla Marie hřebínek. Byl posázený zlatem a princezna věděla, že je to klam, protože takových povídaček slyšela hodně a proto to nechala být. Přesto byla zvědavá a když vzala hřebínek do ruky potřetí, uviděla krásného prince. Byli spolu spoustu let až jednou řekl princ: „Teď ti řeknu tajemství. To já jsem ten čert.“ Tak proto je po něm tolik špinavých talířů, pomyslela si princezna. Tak utekla a našla si toho pravého a žili spolu až do smrti.

 

 

Ufoun Hoga

Martin Kubík 3.B

   

    Byl jednou jeden ufoun Hoga a byl hodně hodný. Vypadal jako normální ufoun. Byl zelený a tykadla měl delší než ruce. A ten Hoga měl hodně hezký létající talíř a deník do kterého si všechno zapisoval. Hoga jednou zachránil život jednomu vesmírnému koníkovi. Vesmírný koník vypadá: hlava jako kůň, tělo jako vlk, ocas jako kráva. To se stalo tak, že vesmírný koník spadl ze skály a Hoga ho chytil. Jednou si udělal výlet na měsíc. Ale měl rozbitý zámek u talíře a vypadl mu hřebínek po mámě a byl dlouho smutný. Když se ale dozvěděl od vesmírného koníka, že existuje další ufoun tak byl rád.

 

 

Žáci 5 ročníku psali na volné téma. Jejich příběh se ale musel odehrávat ve Francii.

 

Dluh

Lukáš Janoušek 5.A

       

    V mém příběhu vystupují: Karel Berounský, český turista. Žiles Pietro jeho dočasný šéf. Žak Bonarte jeho dočasný spolupracovník. Karel Berounský přijel do Paříže a samozřejmě navštívil obrazárnu v Louvru. Pak navštívil jednu restauraci, ale když mu přinesli účet, zjistil, že nemá peníze. Šéf mu řekl, že má kamaráda ve francouzské rozvědce a ty ho najdou kdekoli na světě. Ale u nich v restauraci ho zaměstnat nechtěli a tak mu řekli, že musí peníze sehnat jinde. Tak šel na úřad práce a tam dostal práci na úřadu pro ochranu památek. Jeho šéf si ho zavolal a řekl mu veliké tajemství. Eifelova věž se pomalu, ale jistě hroutí. Naštěstí vědci mají roztok, který tomu zabrání. Bude na tom pracovat s Žakem Bonaparte. Tak jeli do laboratoře a naplnili vrtulník. Nikdo si ale nevšiml, že vzali roztok, který podporuje korozi. Když s ním Eifelovu věž postříkali spadla na restauraci kde měl Karel dluh. Karel potom pomohl s obnovou restaurace a oni mu dluh odpustili.

 

Jak Cácorka osvobodila prince

Aneta Čermáková 5.A

   

    Byla jedna holčička a ta se jmenovala Cácorka. Byla krásná, ale umouněná a špinavá. Jinak moc laskavá a hodná. Měla jen starou babičku. Ta byla moc pracovitá, ale taky moc stará. A u ní Cácorka pracovala a pomáhala jí. Když se chtěla vdávat, šla do světa, až došla do malé vesničky a tam pomohla jedné stařence. Ta jí dala vzácnou radu. „Přejdi přes řeku jménem Loira a jdi až na kopec, kde je zakletý princ. Krásný a milý, moc by se ti líbil. Je zakletý v kámen. Cestou naber vodu v řece a pokrop ho.“ Cácorka poděkovala a odešla. Stařenka na ní ještě zavolala: „ Slunce měj pořád za zády!“ Cácorka šla podle rady, ale běda. Stará paní jí neřekla o zlém čarodějníkovi, který hlídal prince, aby ho nikdo nenašel. Uviděla ho a hned jí bylo jasné, že na něj nemůže bez něčí pomoci. Šla tedy kus zpátky a ochočila si banánem dráčka. Vzal jí do drápků a odnesl na kopec. Cácorka vzala klacek a snažila se černokněžníka nalákat na kraj kopce. Drak ho potom shodil dolů. Cácorka měla prince a pokropila ho vodou jak jí babička poradila. Dráček je vzal domů a byla dlouhá svatba.

 

Zastřelená manželka

Verča Dušková 5.A

   

    V Paříži byla klidná noc, ale najednou se v úzké uličce ozvali dva výstřely. Když policie s detektivem  De Žánem dorazila na místo činu uviděla nějakou postavu zahalenou do pláště jak utíká uličkou. Detektiv De Žán se za postavou rozběhl, ale nedohonil ji. Když se vrátil na místo činu, našel ženu s jednou kulkou v hlavě a druhou v srdci. Snažil se najít svědky v okolí bytu ženy, která byla zabita. Našel jednu starou paní a ta mu prozradila, že poslední dobou k mrtvé chodil její bývalý manžel. Detektiv De Žán za ním šel a ptal se ho kde byl včera v noci v 11 hodin. On mu odpověděl, že v klubu na sklence ginu. Detektiv šel do klubu a zjistil, že tam exmanžel opravdu byl. Detektiv De Žán vyhledal i současného manžela a když vešel k němu do bytu uviděl na skříni pistoli stejné ráže jako byla ta vražedná a našel i plášť ve kterém utíkal vrah. Když si ho prohlídl, tak viděl kapky krve. Manžel už delší dobu nežil se svou ženou, protože byl blázen a mlátil jí do krve až ho vyhodila ze společného bytu. Tak De Žán dočasně zadržel manžela, aby si mohl objasnit skutečnosti a fakta. Zjistil, že skutečným pachatelem je skutečně manžel. Za několik dní začal soudní proces. Manžela odvedli v poutech a taky ho odsoudili. Dostal doživotí, protože se ukázalo, že zabil ještě dalších 24 žen. Asi za 10 dní se ve vězení oběsil.


... zpět na předchozí stranu