Jaký já bych byl učitel?
26.4.2009 korunka@news ŠKOLA HROU
Jaký bych byl učitel? Tato otázka byla zajímavým zadáním pro úvahu v osmém ročníku. Práce dvou žáků se nám zdály natolik zajímavé, že jsme se rozhodli je zveřejnit. A tak Vám přejeme společně s Vojtou a Alim příjemné počtení. (úvahy najdete v detailu článku)

Jaký bych já byl učitel (úvaha)

Učitelství je hodně těžká a odpovědná práce. Kdo si vybere učitelství, musí být trpělivý. Kdybych byl učitel, respektoval bych osobnost žáků. Choval bych se tak, aby žáci měli zájem učit se. Nikdy bych ve třídě nezesměšňoval někoho před jinými. Kromě učebnice bych využil i své znalosti a zkušenosti a choval bych se k žákům jako ke kamarádům. Jestli bych byl učitel matematiky, naší láskou by byl součin, náš rozvod rozdíl a naše překážka odmocňování.
Jestli bych byl učitel chemie, slučoval bych molekuly naší duše a umístil bych jednu duši do dvou těl.
Jestli bych byl učitel gramatiky, změnil bych lásku na infinitiv, až bych se dostal k jeho nejhezčímu slovu jako milenec a zamilovaný.
Jestli bych byl učitel občanské výchovy, učil bych lásku jako nejdůležitější podmínku cítění mezi lidmi, až všichni jako já a ty ochutnají sladkost, ten nejsladší sladký život. Jestli bych byl učitel zeměpisu, určitě bych našel a líbal ty nejvyšší hory, nejhlubší údolí a nejhlubší moře.
Jestli bych byl učitel fyziky, nechal bych své pocity ve věku Einsteina a s ním bych pak dokázal pravý smysl lásky.

19.04.2009

Ali Saremi - 8.B

Jaký bych byl učitel (úvaha)

Kolik dětí by mě noc co noc proklínalo? Kolika nevinným dětským tvářím bych přivedl celoživotní trauma? Nemálo dětem. S nohama na stole a s cynickým výrazem bych vykládal angličtinu nebo češtinu. Kolik stížností od rodičů bych slyšel? Kolik dětských srdcí by mě nenávidělo?
Jsem zatím mlád, ale jako by mi život před očima utíkal rychleji a rychleji. Jsem ve školních letech, a přesto si říkám, že člověk by po sobě měl něco zanechat. Koloběh života se stále opakuje. Člověk se narodí, pokračuje ve škole a poté je buď úspěšný, nebo neúspěšný. Jedno je však jisté. Ač jste v životě jacíkoli, všichni jednou umřeme. A každý by po sobě měl něco nechat. Je marné přemýšlet, jestli Karel Havlíček Borovský, Božena Němcová nebo Henrik Ibsen jsou rádi, že po sobě něco zanechali. Jedno je však jisté. Učitel vždy vyšle novou generaci do života plného útrap. Nejsem si jist, jestli bych byl schopen nést toto břemeno. Učitelství je těžké. Je to jako přesvědčit stovky lidí v hledišti, že to myslíte vážně. Teď nastává otázka být či nebýt? Umřeme? Nebo žijeme dál? Není těžké být přesvědčen. Je těžké přesvědčit.

Duben 2009

Vojta Vondráček, 8.B


... zpět na předchozí stranu