Za světem práce do litografické dílny
22.9.2009 korunka@news ŠKOLA HROU
Přicházíme k domu, kde tvořili a žili bratři Čapkové. Jako by minulost a současnost ztratila své pevné hranice. V litografické dílně nás uvítá vůně terpentýnu a dva usměvaví tiskaři. Kdo by si pomyslel, že jeden z nich je vnukem Cyrila Boudy - všem dobře známého ilustrátora Čapkových Povídek z jedné a z druhé kapsy. Ochotně nám vysvětlují princip umělecké litografie. Techniky, která dnes v době počítačové grafiky pomalu upadá v zapomnění. Upadá v pomalé zapomnění stejně jako řada uměleckých řemesel a grafických technik. Na prstech jedné ruky byste spočítali skutečné mistry v oboru. Ale možná už v blízké budoucnosti bude zájem o tak zvanou ruční práci větší než dnes a možná si někdo z dnešních deváťáků vzpomene za pár let i na návštěvu fascinující litografické dílny.

V rámci předmětu Pracovní činnosti (vzdělávacíc oblast Svět práce) připravila a realizovala Simona Ptáčková

Fotogalerie

V detailu článku informace o litografii a jejím vynálezci.

Litografie ( kamenotisk ) je tisková technika vynalezená v roce 1796 Aloisem Senefelderem. Její podstatou jsou jedinečné chemické vlastnosti jemnozrnného vápence ze Solenhofenu v Bavorsku. Jemně zbroušený, pórovitý kámen má schopnost přijmout do svého povrchu mastnotu. Místa "zamaštěná" kresbou - mastnou litografickou křídou, tuší a dalšími mastnými litografickými prostředky - přijímají tiskovou barvu, jsou to tedy místa tisknoucí. Místa nepokreslená - netisknoucí se vlhčí vodou, aby barvu nepřijímala. Využívá se tedy vzájemné odpudivosti mastnoty a vody. Po vytištění nákladu se zamaštěná vrstva kamene zbrousí karborundovým pískem a po nakreslení další barvy se postup opakuje.

Alois Senefelder se narodil v Praze v roce 1771 v Praze, ale jeho rodina se později usadila v Mnichově. Alois se stal hercem. Pro veselohru "Znalec děvčat", kterou napsal v 21 letech, a komickou operu "Siegfried aneb rychlý obřad", nenašel vydavatele. V 25 letech se rozhodl, že musí najít způsob, jak levně a rychle tisknout notový zápis, protože dřevoryt nebo mědiryt byl příliš drahý. Nejdříve leptal měď. Jednou si potřeboval narychlo poznamenat údaje o počtu kusů prádla předávaných pradleně. Použil hladké desky vápence, kterého bylo v okolí Solenhofenu v Bavorsku dostatek. Později, když si chtěl údaje opsat, napadlo jej kámen oleptat. Mastná tuš chránila místa na vápenci před účinky leptání. Ostatní nechráněná plocha se vyleptala, takže text po omytí vyčníval. Od leptání kamene dospěl Senefelder k zákonům litografie. K ověření úspěšného výrobního provozu potřeboval zkonstruovat nový tiskařský lis a vybudovat vlastní tiskárnu; na to mu však chyběly prostředky. Podařilo se mu je opatřit nejprve litografickým tiskem not. Jeho další život byl sledem pokusů o zdokonalení a širší aplikaci nové techniky. V roce 1810 byl jmenován královským dvorním inspektorem v Bavorsku a v roce 1818 napsal i učebnici litografie. Alois Senefelder zemřel 26. února 1834.


... zpět na předchozí stranu