Vypravování, popis děje nebo úvaha (Čj v 9. ročníku)
11.1.2013 korunka@news ŠKOLA HROU
V devátém ročníku se v Českém jazyce učivo mluvnice a slohu převážně opakuje a prohlubuje. V prosinci jsem této skutečnosti využila a při zadávání kontrolní slohové práce jsem žákům umožnila výběr ze tří slohových útvarů (vypravování, popis děje a úvaha) a ze tří témat (Vánoční příběh, Advent, Mikuláš ve škole). Každý si tak mohl vybrat, co mu nejlépe vyhovovalo. Některé práce byly zajímavé. Posuďte sami.

Mgr. T. Dubská

Ukázky žákovských prací po kliknutí na:

Veronika:

Advent

Jak se mění nálada lidí před začátkem adventu a v jeho průběhu? Jaké pocity má člověk? Panuje dobrá nálada, pocit štěstí a očekávání, děti se těší, že dostanou hodně dárků. Holčička už má vybranou panenku, kterou určitě chce, kluk si našel to svoje ideální autíčko, červené jako přezrálé rajče.

A co, když děti nejsou? Rodina není? A všechny adventní svátky člověk stráví buď sám, nebo v hospodě s lidmi, které vidí poprvé. Smutné, ale je to tvrdá realita. Takových lidí je v naší době hodně. Někteří z nich si s příchodem adventu, a máme-li jít do podrobností, v den sv. Barbory, půjdou hledat třešňový strom. Snad jim ta větvička dá nějakou malou naději a Vánoce budou slavit s milovaným člověkem.

Štěstí je, láska je a naděje se najde vždycky hluboko uvnitř. Společné štěstí sbližuje lidi. Je důležité tyto svátky milovat a těšit se na ně. Každý člověk je jiný. Někdo hledá svoje štěstí v umění, někdo v poznání, někdo ho najde ve válce nebo v lásce, někdo také v samostatnosti. Proč by ne? Občas se štěstí nenajde v žádné z výše uvedených věcí. Tak co třeba zkusit najít štěstí v předvánoční době. Když není komu dát dárek, dejte ho neznámému člověku na ulici a z jeho štěstí se můžete radovat taky. Šťastné Vánoce!

Milan:

Vánoční příběh

Byl Štědrý večer, dárky jsme měli zabalené, cukroví snědené, stromeček ohořelý. Ve chvíli, kdy se všichni nudili, vnuknul se do hlavy nápad, že sněhulák k dokonalosti ještě chybí.Vzala se mrkev, uhlí, mámě ukradené koště a už se válely tři různě veliké koule.

Za necelou hodinu bylo téměř hotovo. Výsledek ještě horší, než jsme čekali."Ale no co, mohlo to být horší,"ušklíbl se soused, který již postavil sněhuláka velkého jako nákladní auto a ze štaflí pozoroval tu bídu, kterou jsme vytvářeli my. Tu najednou přiletěla koule. Zacpala sousedovi pusu a při pádu si zlomil ruku, protože všechen sníh z okolí již spotřeboval. "Kdybys nebyl bl...j a dělal sněhuláka normální velikosti, tak by sis po dopadu nic nezlomil," šklebili jsme se.

Ale i přes roztrpčení a jakési rozptýlení způsobené příjezdem sanitky jsme dostavěli tu naši obludu.

S klidem v duši a vnitřním uspokojením jsme dosedali k večeři, oheň vesele praskal. My se přejedli, usnuli. Obrovským rozčarováním pro nás bylo to, že jsme usnuli i s mámou přímo na židlích. Horší bylo nevidět dárky, pod stromečkem prostě nebyly.

A zhruba tak nějak jsme se dozvěděli, že Ježíšek, Santa Claus, Děda Mráz, ani žádná jiná parodie na Ježíška neexistuje.

Jakub:

Mikuláš ve škole

Byla středa 5. 12. . Všichni jsme se ráno sešli ve škole. Já byl kameraman. Přišel jsem mezi prvními, abych si nabil kameru a připravil se. Po zvonění jsme šli do ateliéru, kde jsme se dvě hodiny převlékali a připravovali na strašení.

Jelikož čerty a anděly nesměl nikdo vidět, všude jsem chodil já. Byl jsem takový číšník. V průběhu příprav jsem vše pečlivě natáčel a udělal i pár fotek. (Dodnes spolužákům slibuji, že jim to vypálím.)

Strašení bylo povoleno až po velké přestávce, a tak všichni napjatě čekali a čekali. Zazvonilo a my jsme vyrazili. Natáčel jsem opravdu vše a také navigoval kudy a kam jít. Nejprve jsme byli v přípravné třídě, tam se nejvíce báli, poté v první, druhé, … Podle mého názoru se třídy až cca do 4. ročníku bály, ostatní ne, ty z toho měly spíše legraci.

Zabralo nám to dvě hodiny, pak jsme vše důkladně a pečlivě uklidili a já ještě ulovil pár záběrů. Domů jsme šli o něco dřív, ostatní nám záviděli.

Tereza:

Mikuláš ve škole

Otevřel jsem oči a podíval se na hodiny. Bylo půl osmé. Vyběhl jsem z postele, vyčistil si zuby, převlékl se a nasnídal. Táta seděl u stolu a četl noviny. Vedle něj stála maminka a chystala svačiny. Tatínek se zeptal: "Tak co? Těšíš se na čerty?" Odpověděl jsem: "Ne!" "Proč?" zeptal se."Bojím se, že mě odnesou do pekla." "Neboj se, andělé je nenechají." Mlčel jsem a odkráčel do školy.

Ve škole už všichni nedočkaví spolužáci diskutovali o čertech a andělech. Anička se na ně těšila, Pepíček se bál, asi proto, že zlobil. Zazvonilo na hodinu a paní učitelka vešla do třídy: "Tak děti, kdo z vás se těší na Mikuláše?" "Já, já, já,…, " ozývalo se z lavic. "To abychom si pro něj přichystali básničku." Děti se učily básničky, jenom já ne. Seděl jsem vzadu v rohu a schovával se.

V tom zabouchali na dveře čerti. V dětech to trhlo a rozutíkaly se k paní učitelce. Po čertech vešel do třídy Mikuláš a za ním andělé. Spolužáci se zaujetím sledovali černé rohy a ocasy čertů, bílá vznešená křídla andělů a velkou hůl Mikuláše. Jenom já byl pořád scho- vaný s hlavou mezi koleny. Jeden z čertů si toho všiml a rozeběhl se ke mně. Brečel jsem a prosil: "Neberte mě do pekla." Čert na to: "Ty jsi Tomáš, co? Ten, který nejvíce zlobil." "Ano, ano, to jsem já. Neberte mě s sebou." "Čerti, dost,"zahřímal Mikuláš, "Tomáš se určitě polepší, že ano?" "Ano, ano," sliboval jsem. "Tak dobrá, zazpívej nám aspoň něco," prosili čerti. Zazpíval jsem a čerti odešli.

Od té doby jsem to nebyl já, byl jsem jako vyměněný.

Vojta:

Vánoční příběh

Jednou někde v Německu se odehrál zároveň zvláštní a zároveň obyčejný příběh Pavlu Volkswagenovi z Mnichova. Vše začalo jednoho všedního rána před Vánocemi.

"Pavle, už je včas vstávat," říká synovi matka, napůl ještě spící. Pavel ji ignoruje a jen zamumlá do polštáře: "Dyť je teprv vosum, sakra!" Matka s klidem odpoví: "Ale na to, abys stihl vlak, máš jen hodinu. A až tam dorazíš, budeš mít akorát minutu, abys všechno naložil." Pavel najednou vyskočí, rozpačitě hází rukama a křičí: "Ježišmarjá, vždyť já úplně zapomněl. Když to nestihnu, tak mě zastřelej, jakmile na to přijdou." V tu chvíli přichází Pavlův otec a s chladnou hlavou pronese: "Já tě svezu, Pavle. Copak jsi zapomněl, že já jedu taky?" Pavlovi se uleví, je rád, že si aspoň s balením nemusí dělat starosti. S otcem odjíždějí a po- slední, co slyší, je: "Hlavně ať mi vás nezastřelí!" Otec volá: " Neboj, mámo, na Vánoce jsme zpátky." Cestou na nádraží se Pavel zeptá: "Hele, tati, napadlo tě, co bude máma dělat, kdyby nás zabili?" "No jo, Pavle, to mě nenapadlo. Musíme jen doufat, že se to nestane."

Když po cestě vlakem dorazili na místo, nevěděli kam, ihned vyfasovali samopal a nejméně výhodnou pozici.

Byl den před Vánocemi, nikdo nečekal, že přijde útok. Bylo jen málo mrtvých, ale mezi nimi byl Pavel a jeho otec.

Když se to dozvěděla Pavlova matka, psychicky to nevydržela a na Vánoce spáchala sebevraždu.


... zpět na předchozí stranu