1. ZŠ TANEČNÍ (rozhovor o výce tance v 1. a 2. ročníku)
17.1.2013 korunka@news NAŠE PROJEKTY

Aničko, v naší škole působíte jako lektorka tance nejen ve studiu D4U, ale pracujete i s nejmenšími dětmi v rámci nového a svým způsobem experimentálního projektu. Tančíte s žáky 1. a 2. ročníku hodinách tělesné výchovy a střídáte se u dětí s p. učitelkami z 1. stupně, které pokrývají další pohybové aktivity od gymnastiky po míčové a pohybové hry. Mám pro Vás pár otázek:

1. Baví Vás pracovat s těmi nejmenšími tanečníky a co to přináší Vám?

S nejmenšími tanečníky mě pracovat opravdu baví, proto také vedu v D4U kurzy pro děti od tří let. Je ale pravdou, že pro lektora jsou hodiny mnohdy náročnější, než při práci se staršími dětmi, které už mnoho věcí znají nebo se jednoduše dokáží déle soustředit. Snažím se proto dělat hodiny pestřejší, konzultovat hodiny i jednotlivé žáky s třídními učitelkami, které děti znají lépe než já.
Tato práce mi přináší zejména nové zkušenosti. Jedná se o hodiny, které se odehrávají v rámci vyučování. Na rozdíl od dětských tanečních kurzů netrvají 60-90, ale 45 minut, děti jsou z předchozího vyučování unavené a po mé hodině do něj musejí zase nastoupit... je zde tedy mnoho rozdílů mezi kurzy a hodinou na Vaší škole. Proto je pro mě zajímavé objevovat nové cesty, jak děti zaujmout a dát jim během vyučování to nejlepší. V neposlední řadě mě jednoduše potěší, když se dítě, kterému to zpočátku nešlo, naučí daný pohyb či krok nebo začne navštěvovat taneční kurzy.

Pro další otázky a odpovědi klikni na:2. Jste hodně přísná, resp. dáváte dětem v hodinách hodně zabrat?

Hodiny se snažím vést s nějakým řádem a pravidly ( viz otázka č.4), ale musím říct, že se z hlediska přísnosti učím. Každý třídní kolektiv je jiný, na každý platí něco jiného.
Co se týče náročnosti hodin, tak je podle mého názoru často srovnatelná s hodinami ostatními. Je zatěžována nejen fyzická, ale i psychická stránka dítěte. Dítě se učí jednotlivě nějakým pohybům, poté si musí zapamatovat pořadí, v jakém jdou tyto pohyby za sebou a v neposlední řadě tyto pohyby neodcvičit, ale zatančit. Tanec je umění, přestože jeho trénink má sportovní charakter, výsledek má být stále umělecký. Je tedy zapotřebí opravdu velká míra soustředění, za kterou je pro děti odměnou radost z pohybu.

3. Jak děti snášejí náročnou taneční průpravu, neubývá Vám žáčků, kteří chtějí tančit? Nebo zeptám se i opačně, kolik je těch, kteří podle Vás budou mít moderní tanec jako opravdu vážný zájem a životní styl?

Jsou žáci, kterým můj styl vyhovuje a žáci, kteří např. po půl roce přestoupí z tance na tělocvik. Většinou se jedná o chlapce, ale výjimkou nejsou ani dívky. Je pro mě zcela pochopitelné, že tanec nemusí bavit každého a když zde ta možnost je, považuji za logické, že dítě přestoupí, než aby se trápilo, že mu něco nejde. Toho myslím mají děti v ostatních předmětech až až. Přestup má samozřejmě určitá pravidla, která dodržujeme.
Jak jste již uvedl, učím v první a druhé třídě. V těchto třídách jsou děti, které se tanci věnují jak v rámci vyučování, tak mimo něj. Potom děti, které se věnují jinému sportu a tanec navštěvují jen v mých hodinách. Důležité je pro mě vědomí, že děti, které učím, mají k pohybu pozitivní vztah, a proto je u nich vysoce pravděpodobné, že se stane součástí jejich životního stylu.

4. Jak byste velmi stručně shrnula náplň jednotlivých hodin. Tančíte každý týden hodinu, jak taková hodina vypadá?

Děti si před hodinou vyzvednu u jejich tříd a společně jdeme k tanečnímu sálu. Zde se posadíme do kroužku a řekneme si, co budeme danou hodinu dělat. Nejprve se rozcvičíme -zahřátí tanečními kroky a protažení celého těla. Potom následuje hlavní část hodiny - může se jednat o nácvik taneční sestavy, rytmická cvičení, sestavy ve dvojicích... V závěru hodiny následují taneční hry a protažení.
Stručně tedy můžu říci, že každá hodina má čtyři části- seznámení s náplní hodiny, rozcvička, hlavní část, závěrečná část. Náplň jednotlivých částí se odvíjí od cíle dané hodiny.

5. Jednou jsme mi říkala, že děti v každé škole jsou úplně jiné, mohla byste nám prozradit, jaké jsou naše děti v Korunce z pohledu toho, kdo pracuje s dětmi z celé Prahy?

Ano, to jsem Vám říkala a také to tak stále vnímám. Jedná se ale čistě o můj subjektivní pohled. Každá škola sídlí jinde, v každé škole jsou jiní učitelé, kteří ovlivňují své žáky a zase žáci, kteří ovlivňují své učitele... Vaše škola je také jediná, kde učím děti v rámci dopoledního vyučování a ne až v době volna. Nedokážu popsat, jaké jsou všechny děti u Vás. S těmi, se kterými se potkávám, se ale rozhodně potkávám ráda.

6. Na závěr těžká otázka. Jak to mění děti, popř. i Vás, když si odvážíte medaile z nejprestižnějších evropských soutěží? Musí to být fantastické pocity…

Otázka je to opravdu těžká. Tanec, ve kterém se pohybuji já, je založen zejména na spolupráci skupiny lidí s trenérem, který svému týmu dává vše. Každá taneční složka je takovou malou rodinou, která spolu jde za vytouženým cílem. Ta cesta není rozhodně jednoduchá, stojí za ní měsíce dřiny a vůle něco dokázat. Když se potom vše podaří, jak má, a stojíte na stupních vítězů, je to moment absolutního štěstí, na který nikdy nezapomenete.
A jak to vás a ostatní potom změní? Je důležité si po úspěchu vždy připomenout, kolik za tím stálo dřiny a stejnou, ne-li větší dřinu vynaložit k získání úspěchů dalších. Nic totiž není zadarmo. Také si uvědomit, že to nejsou jen úspěchy, které nás u tance drží, a že když nepřijdou, svět se nezboří. Radost z tance a pohybu, kamarádi, na které se můžete spolehnout, jak na parketě, tak v životě, ....to je pro mě to hlavní.

Lektorky tance Aničky Dvořákové, která u nás vede základy tance v rámci Tv v 1. a 2. ročníku, se ptal Tomáš Komrska


... zpět na předchozí stranu