Tadeáš Stanko  -  přepis písemné slohové práce za 1. čtvrtletí školního roku 2009/10

 

Vzbudil jsem se ve svém domě. Katon, můj sluha, mi přinesl oblečení. "Co se děje?"zeptal jsem se oblíkajíc si šlechtický šat. "Pane, přišel k nám posel. Od samotného papeže".Sešel jsem dolů po schodech do audienčního sálu. Katon mezitím pozval hosta. Byl celý promočený. Koukl jsem se z okna do zahrady ,  opravdu lilo jako z konve. Posadil se na sametem potažeté křeslo, přes Katovu nelibost a hned spustil:"Mám naléhavou zprávu od papeže Ludvíka XIII.,  prý se s Vámi musí neprodlodletě vidět."

Nabídl jsem  hostovi pohoštění, jak se sluší a patří v mém rodnén kraji Champagne ve Francii. Ubytovali jsme jej v pokoji pro hosty a nabídli mu silnou vídeňskou kávu. Šel jsem do svého pokoje a přemítal o tom, co po papež chtěl. Usnul jsem znepokojeným spánkem a každou chvíli jsem se budil. Hned zítra ráno jsme vyjeli.  , Kato a kočí Vincenc v čele s tím poslem.

Dojeli jsme do Říma po dvou měsících strastiplné cesty. Ubytovali jsme se v hoslinci U Zlaté husy. Nazítří ráno byla audience u papeže.

Jeho sídlo bylo tak honosné, že ani francouzský král nežije v takovém přepychu. "Chtěl bych mluvit s Lordem Edmondem sám" pronesl papež stařeckým, ale přesto velice zvučným hlasem. Zdálo se mi, že skrze něj mluví sám Bůh. Šel jsem, naprosto očarován papežem, do koncilní síně, kde čekali desítky, možná i stovky celých do červena oblečených kardinálů. "Lorde Edmonde.." pronesl  papež, jakoby znal od narození.."Víme, že jsi chrabrý bojovník, dobrý velitel a veliký křesťanský myslitel, proto jsme se rozhodli svěřit Ti náročný úkol. Musíš dobýt Jeruzalém a získat kopí, jímž byl probodnut Ježíš Kristus, jemuž prostý lid říká kopí osudu."..Tázavě jsem na něho pohlédl. Naše oči se střetly, myslí mi projela myšlenka, že nejsem hoden jeho pohledu, ale on, jakkoliv věděl, "...

Když jsem vyšel na Svatopetrské náměstí, byla tam ohromná armáda. Záhy jsem pochopil,  že jim budu velet . Jejich počet byl asi 30 tisíc. Jen čekali na svého velitele. Hned jsem se seznámil s veliteli jednotlivých legií. "Kdy  začneme s výcvikem?" zeptal jsem se jednoho z nich a on jen zakýval hlavou..."Jsme disciplinovaná armáda připravená ihned vyrazit.."

Vyhrávali jsme jednu bitvu za druhou a co bylo nejlepší, přidávali se nové a nové armády. Asi jsem nebyl jediný, komu se papež ozval.

Když jsme dorazili před brany Byzancismu, bylo nás 65 tisíc. Čekali jsme tvrdý protiútok, ale ono nic. Jen jeden strážný na nás z hradeb zavolal:"Táhni ty i se svou armádou do pekla!!" To dopálilo a nařídil jsem střelcům:"Palte"!!! Jen mračna šípů bylo vidět, jak na hradbách byzancismu letí na jedno místo. Ten vysměváček se stal výstrahou pro všechny, kde nebyli z římskokatolické církve.

Koupili jsme tam zásoby jídla a táhli jsme dál. Po několika velkých bitvách naše vojsko prořídlo a ta největší hrozba se vyplnila. Naši zvědi přinesli zprávu o statisícovém vojsku, kterému velel zkušený

maršál Abduláh ben ih ali. Jeruzalém sice nebyl daleko, ale turecké vojsko také. Dorazili jsme k branám Jeruzaléma a jeho posádka se bez problémů vzdala. Kopí osudu však nikde. Dal jsem rozhlásit, že tomu,  kdo mi ho přinese, dám deset tisíc dukátů. Na obzoru se objevila turecká armáda.

Zabarikádovali jsme se a čekali na útok. Ten brzy nadešel. Odrazili jsme ho. Několik útoků jsme odrazli. Konečně někdo přinesl kopí. Bylo tak nádherné. I když teď na tom nezáleželo. Objevila se duha. Za řevu jména: "Ježíš Kristus" jsme vyběhli před hradby. Nevím, co to bylo, ale celou armádu jsme odrazili bez jediného ztraceného muže. Nakonec po zdlouhavém boji jsme odešli.

Najmuli jsme si 500 lodí a odjeli do Říma. Když jsme konečně dorazili k papeži, vojsko prořídlo, avšak kopí osudu bylo zachráněno.

Za odměnu jsem dostal váhu armády ve stříbře. Po třiceti letech jsem ležel na smrtelné posteli, avšak jako nejbohatší Francouz, co kdy žil.

 

(Text nebyl stylisticky a pravopisně upraven)